ROZHOVOR: Miloš Ramert a letecká akrobacie – díl druhý

Minulý týden jsme Vás v rozhovoru s trenérem Milošem Ramertem zavedli do výšin nebes pouze zlehka. Rozhovor najdete zde: http://www.isportuj.cz/rozhovor-milos-ramert-a-letecka-akrobacie-dil-prvni/ Dnes se již budeme bavit o tom, jak on sám začínal s trénováním nebo jak je to se ženami v jeho sportu.

Kdy jste začal s trénováním?

Trénovat nové adepty bezmotorové akrobacie jsem začal na podzim 1995 po návratu z mého prvního Mistrovství světa v akrobacii na kluzácích, tenkrát z francouzského Fayence. I když můj výsledek byl bídný, došlo mi, že v této sportovní disciplíně jsme v ČR hodně daleko za vyspělými zeměmi.

Kdy se konalo první novodobé Mistrovství ČR?

Konalo se v akrobacii na kluzácích v Břeclavi teprve v roce 1994 a to ještě na jediných dostupných cvičných kluzácích L-13A Blaník. Jediní, konkurence schopní akrobaté na kluzácích u nás byli původně motoroví akrobaté s velkými zkušenostmi, kteří se na akrobacii na kluzácích přeškolili a nadále jim už stačily běžné tréninkové dávky. Ale z čistých pilotů kluzáků, kteří nikdy nelétali na motorových letounech, jsem byl v reprezentaci sám. Zkušenosti z plachtařské akrobacie na cvičných Blanících prostě na mezinárodní úroveň, kde se létalo na bezmotorových akrobatických speciálech, nemohly prostě stačit. Protože jsem považoval nadále za neúnosné, aby bezmotorová akrobacie v ČR byla jen pro pár jedinců a ti ostatní plachtaři by nadále měli k tomuto sportu stejně komplikovanou cestu, jako jsem absolvoval sám, začal jsem učit a předávat dál to, co jsem od zkušenějších motorových akrobatů pochytil a vyzkoušel si.

Jak je to se ženami ve vašem sportu?

Bezmotorovou akrobacii sice pár děvčat a žen lítá, ale odhaduji to cca na 5 procent z celkového počtu letců. Loni na Mistrovství světa létaly v nejvyšší kategorii Unlimited dvě dámy – z Polska Magdalena Strozyk a naše Lucka Pešková a určitě se mezi chlapy neztratily. Lucka byla členkou vítězného českého družstva kategorie Unlimited. V kategorii Advanced létaly dvě vysokoškolačky z Polska a jedna akrobatka ze Švýcarska. A obě polské reprezentantky létaly velmi kvalitně a přelétaly spoustu soupeřů.

Ženy tedy akrobaticky létat nechtějí?

Obecně se ale více žen věnuje běžnému soutěžnímu a výkonnému plachtění, než akrobacii. Pro srovnání – ve velice náročné akrobacii na motorových letounech se donedávna mezi nejlepší muže prosazovaly akrobatky z Ruska a nyní výborně bodují Francouzky a Američanky. Ale opět se jejich počet ve startovním poli mezinárodních soutěží nedostává přes 10 procent. Problém vyššího zastoupení žen v tomto náročném leteckém sportu je jednoduchý a podobný v celém světě – pokud se mladá dáma – akrobatka, rozhodne pro kariéru v civilním letectví, většinou potom končí u aerolinek a na sport nemá čas, protože s bídou stíhá i rodinu. A amatérské sportovkyně, nadějné ve studentském věku, se po mateřské většinou již k akrobacii nevracejí. To jsou bohužel stereotypy třetího tisíciletí.