VelMez a jeho odchovanci: Michal Hrazdíra

VelMez, neboli volejbalový tým Velkého Meziříčí, vychoval nejednoho reprezentanta v mládežnických kategoriích. Ovšem Michal Hrazdíra se dostal ještě dál. Nejen, že si sport pod vysokou sítí zahrál i na Apeninském poloostrově, ale dokonce byl i v seniorské reprezentaci. A právě Michal nám zodpověděl na pár otázek.

Kdo tě dovedl k volejbalu?

K volejbalu mě dovedli rodiče. Od malička jsem navštěvoval hodně sportovních kroužků, ale vždycky jsme si s rodiči pinkali a plácali do balonu.

Jak vůbec vzpomínáš na svoje začátky?

Chodili jsme s bráchou pravidelně 2x týdně na volejbal s rodiči, ale to bylo spíš pro zábavu, nebylo to nic soutěžního, ani trénování. Proto pro nás taťka potom vytvořil mužstvo VVK (vojenské volejbalové družstvo), které hrálo okresní ligu dospělých, protože v Jihlavě toho času nebyl mládežnický tým, kam bychom mohli chodit. Pak ale bylo vidět, že bychom potřebovali více tréninku a odborného dohledu trenéra, než jenom hrát a hrát. Dozvěděli jsme se, že ve Velkém Meziříčí je tým, který hraje juniorskou extraligu, jeli jsme se tam podívat a již jsem tam zůstal. Předtím jsme byli na zkoušku také v Českých Budějovicích, ale tam se mi tehdy prostředí ani přístup trenéra moc nezamlouval. Ve Velmezu mě (i bráchu)každý hnedka přijal do party.

Byl si jak v mládežnických tak také v seniorské reprezentaci. Na co ze své reprezentační kariéry vzpomínáš nejraději?

Možná trochu paradoxně jsem zažil nejkrásnější chvíle v mládežnických reprezentacích. Byli jsme super parta hlavně díky Petrovi Judovi, spojovala nás těžká práce a díky tomu jsme se na sebe mohli na hřišti i mimo něj spolehnout. Momentů, na které vzpomínám je více. Určitě 4. Místo na MS v Thajsku, což byl náš nejlepší výsledek, ale prakticky na všechny akce od 1. Kvalifikace na ME kadetů v Estonsku přes samotné ME v Chorvatsku a již zmíněné MS v Thajsku, následně pak úžasná kvalifikace ve Žďáru nad Sázavou a poté ME opět v Chorvatsku. Ale i různé přípravné turnaje a zájezdy byli super, těžko vybírat. V seniorech to už moc týmové nebylo, i když pro každého je svátek dostat se reprezentace dospělých, zde rád vzpomínám na evropskou ligu 2005, kdy jsem pod Pavlem Řeřábkem poprvé nakoukl do reprezentace dospělých, docela si i zahrál.

A co ty a zahraničí? Jaká zahraniční štace ti dala nejvíce a na kterou nikdy nezapomeneš?

Opět těžko vybírat, všechny sezóny měly něco výjimečného. Vídeň mi dala nakouknout do vrcholového volejbalu účastí v lize mistrů, poté krásný rok v Bassaně, kde jsem si hraní opravdu užíval, pak Cavriago, kde to stále hodně na mě. Následně pak 3 měsíce v Polsku, odkud jsem se přesunul zpět do Itálie do St.Croce sull´Arno, kde jsem prožil asi nejpovedenější sezónu, protože jsme vyhráli italský pohár a dostali se do finále.

Jak moc je těžké se v zahraničí zorientovat? Jazyk a vše okolo je jiné, tak jak ses s tím srovnával ty?

Asi to záleží případ od případu. Ve Vídni jsem měl 2 Slováky, Čecha maséra a spoustu dalších cizinců, proto se mluvilo anglicky. Naopak v Itálii lidé moc anglicky neumí, téměř vždy se mluví italsky, takže člověk se o to rychleji naučí. Já má jazyky rád, takže v tomto směru jsem neměl problém. Celkově to asi není pro každého, protože na cizince je vždycky vyvíjen větší tlak, který je umocněn tím, že spousta klubů neplatí včas, vyhrožuje pokutami a nezaplacením. Člověk musí být často opravdu odolný. To platí hlavně o Itálii, ve Francii má hráč větší jistotu, že peníze dostane,

Jak bys zatím shrnul svou letošní sezónu?

Letošek je poznamenán problémem se zády. Od listopadu nejsem úplně v pořádku a ne všechny zápasy či tréninky jsem mohl absolvovat naplno. Podle rezonance to nic vážného, ale ve Francii ve velmi těžké se doprosit rehabilitací či doktorů, kteří by byli schopni pomoci. V Česku už bych byl zdravý. Výsledkově se také zlepšujeme, chybí posledních 6 kol dokonce, je to hodně vyrovnané. Francouzská liga šla hodně nahoru díky finanční konstantnosti, zatímco ostatní ligy peníze ztrácejí (kromě Polska, Ruska a Turecka).

Máš nějaký volejbalový vzor? Či některého volejbalistu, kterého obdivuješ?

Vždycky se mi líbil Vladimír Grbič pro jeho zápal a trochu paradoxně Ivan Miljkovič pro jeho suverenitu.

Máš čas sledovat výsledky svých mladých kolegů z Velkého Meziříčí?

Občas kouknu do Visu na webu a projedu všechny soutěže, takže velmi malý přehled mám. Snažím se svůj volný čas věnovat vzdělávání se, takže tomu chybí pravidelnost.

Jaké máš plány do budoucnosti? Máš ještě nějaký cíl, kterého bys rád dosáhnul?

Po letošní sezóně, která nevyšla podle mých představ, bych chtěl dokázat, že jsem dobrý hráč. I když je to pro mě zaměstnání, člověka to musí především bavit. Bez toho se to nedá dělat pořádně. A kdo to hraje jen pro peníze, nemůže nikdy dojít daleko. Takže hlavních cíl je pro mě užívat si hraní volejbalu.

Napsat komentář